Ona je to pravda, že někdo prostě lidi a města vůbec nemusí. Prostě se jim vyhýbá, seč to jen jde. Ale většina lidí se rádo podívá i do měst, nebo vesniček, a sleduje cvrkot třeba tam. Můj manžel mi několikrát vyprávěl zážitky ze svých mladých let, kdy s oblibou vyhledával vesnické hospůdku a pouštěl se do debat s místními obyvateli. Tak se dověděl spoustu zajímavostí například o okolí, které v mapách nebyly a nejsou. Dnes je to již bohužel pasé, protože hospůdkám na vesnici již dávno pradávno díky tržnímu kapitalismu odzvonilo. To, co kdysi bylo běžnou věcí nám tento režim vzal a neodvratně poslal do říše bajek, nebo nostalgických vzpomínek.
Nyní se člověk většinou řídí mapou nebo průvodci a podle nich vyhledává zajímavosti podle toho, co jej zajímá a baví. Někoho baví historie, jiného architektura, a tak každý vyhledává něco podle okruhu toho co jej zajímá. I když ví, že třeba tady mu pšenka zrovna nějak moc nepokvete. Pokud nikdo nemá vyhraněný zájem, tak si musí něco najít. Nebo se prostě jen tak potloukat a sledovat cvrkot.
Každé větší město má dnes informační středisko i když upřímně řečeno nevím k čemu. To, co vám tam poradí či řeknou je snadno dostupné na internetu, nebo by to stačilo vytisknout na letáček či podobně. V hodně městech pláčou, že nemají peníze na to či ono, ale v jejich informačním středisku se okázale nudí dvě dámy. Zlé jazyky hovoří o tom, že jsou to příbuzné někoho z vedení města, většinou starosty. Tedy, zlé jazyky hovořily. Nuže, až někdy pojedete zase někam na cesty, zkuste se zastavit v naslepo vytipovaném městečku, nebo vesnici. Jen tak, nesledujte žádný účel. Berte to jako pomstu uspěchané době, kdy už člověk nemá na nic čas. Možná vás to krásně pozvedne na duši. Jalovým řečem zbytečném zdržování nevěnujte pozornost a krásně si to vychutnejte.